Historie

ČÁST PŘÍMOŘSKÝCH POLJIC OD PREHISTORIE DO NOVOVĚKU

DUGI RAT - Pećina - Turska peć - Zeljovići můžeme archeologicky sledovat až do doby kamenné.
Jeskyně Pećina neboli Turska peć nad osadou Zeljovići v Jesenicích je totiž místním obyvatelům i široké veřejnosti známá jako útočiště za II. světové války. V dávnější minulosti to byla i "obranná" jeskyně, ve které se lidé skrývali před nepřítelem a pravděpodobně měla úlohu i přírodně ohrazeného místa pro dobytek.
Dnes je však známo, že je jeskyně již řadu let v odborných a vědeckých kruzích považována za významné prehistorické naleziště s dosud nejstaršími stopami lidského života v poljicko - omišské oblasti.
Dno jeskyně tvoří poměrně kyprá humusová vrstva, pod níž leží silnější nánosy z období holocénu, usazené před více než třemi až asi osmi tisíci lety.
DUGI RAT - Ponistrice - Zeljovići Nedaleko od této jeskyně, asi o sto metrů níž a západněji se nachází ještě jedna menší jeskyně, kterou zdejší lidé nazývají Ponistrice. Její základy jsou vyplněny tzv. "koštanim brečama" - kostními úlomky, které překrývá hnědý jíl s množstvím kamení. V této usazenině bylo objeveno několik kusů nástrojů z křemene, které poukazují na přítomnost člověka mladého paleolitu, který v této oblasti žil. V jeskyni Turska peć byly objeveny četné a různorodé pozůstatky materiální kultury; vedle zvířecích kostí převažují výrobky z keramiky, potom jsou to výrobky z křemene, méně zastoupeny jsou výrobky z kostí. S ohledem na dnešní stadium průzkumu bylo zjištěno, že nejstaršími obyvateli jeskyně byli příslušníci impresso kulturní skupiny neboli lidé staršího neolitu.
Ozdobné motivy na výrobcích vznikaly vtiskem hrany žebrovité mušle – srdcovky (Cardium).
DUGI RAT - Sumpetarski kartular Zastoupenost mladšího neolitu je patrná z nálezů "Hvarské kulturní skupiny".
Tyto archeologické nálezy jsou rozhodně srovnatelné s nálezy z jeskyní Markova spilja a Grapčeva spilja na ostrově Hvaru a také s ostatními neolitickými jeskynními nálezy ze šibenické a poljické oblasti, které kulturně paří do tzv. jadranské litorální zóny, respektive k šíře pojatému kulturnímu období středozemního neolitu.
K nálezům z těchto dvou jeskyní můžeme přiřadit i náhodné prehistorické nálezy z jeskyně na Babnjači.
Arheologické nálezy z jeskyní Turska peć a Ponistrica jsou dosud nejstaršími stopami po lidské činnosti v této oblasti.
DUGI RAT - Duće - kamenný nápis O trvalejším osídlení Přímořských Poljic lze hovořit teprve od pozdní doby bronzové a železné doby.
Svědectví o smysluplném životě v této oblasti nám podávají hradiště a mohyly.
Hradiště byla nejčastěji budována na vyvýšeninách a vrcholcích kopců, na strategických místech, ze kterých bylo možno pozorovat větší okolní prostor a chránit prostor vlastní a současně sloužila jako útočiště (refugia) k dočasnému pobytu i jako úkryt před nepřáteli.
Některá hradiště měla funkci strážných objektů nad cestami, průsmyky a soutěskami.
Nad jeskyní Turska peć je hradiště Barića gradina, na Letuši nad Zeljovićemi zase velké půlkruhové hradiště, které mohlo být sídlištěm podobně jako hradiště na Babině kuku na západ od kostela sv. Maxima. Východněji je hradiště Jurišića gradina nad Dućemi a na nejvýchodnějším vrcholku Babnjača nad Prikem je hradiště, které bylo opevněno širokým kamenným násypem, protože bylo strategicky mimořádně důležité, jelikož kontrolovalo Bračský kanál a mosorské zázemí a bylo přední stráží důležitého Gradace nad Zakučacem. Některé mohyly byly vlastně hřbitovy s několika hroby, jiné měly význam značek pro ilyrské kmeny - známý kamenný hraniční násep od mysu Orij ke kostelu sv. Marka v Dućích "Mucla longa" zmiňovaný v církevním souboru listin Sumpetarski kartular nebo v rakouském spisu "Per sassa", anebo mohyla Piščenica, která vymezuje hranici mezi Putuntiny a Narestiny.

DUGI RAT - Sustipan - starý kostelní oltář

DUGI RAT - Duće - Pamětní deska

Kamenné nápisy - Narestina
Don Frane Bulić
Sumpetarski kartular
Dvojitý kostel sv. Štěpána

DUGI RAT - Svatý Maxim

Do podzimu roku 1991, kdy archeolog Romeo Jerčić a profesor Ante Novaković nalezli ve sklípku paní Julije Klarić, vdově po básníku Branku Klarićovi, kamenný nápis se jménem Narestinů, byly jediným kamenným svědectvím o kmeni Narestinů (kromě písemných antických zdrojů) dva dávno nalezené kameny, na kterých bylo jméno Narestinů uvedeno.
Kamenný nápis patrně pochází ze Sustipanu. Je to deska o rozměrech 43x33x17 cm s profilovaným rámem o šířce 4 cm, písmena jsou vysoká 2,6 cm. Nápis hovoří o chrámu zasvěceném Dianě a Aeskulapu, který národ Narestinů od základů obnovil.

Ještě jeden úlomek nápisu se zmínkou o Narestinech, o rozměrech 22x18x11 cm, nalezl Romeo Jerčić na podzim roku 1991 v lomovém zdivu kolem svého pozemku v Sustipanu. Je to nápis velmi podobný předchozímu nálezu, má téměř stejnou velikost písmen a stejně tak hovoří o obnově nějaké veřejné budovy.

DUGI RAT - Zvonice kostela na Sustipanu

roku 1914 přinesl zprávu, že Filip Kalebić, syn zesnulého Ivana, nalezl na svém pozemku v Sustipanu četné antické zdi, pět patek (podnoží sloupů), mnoho stavebního materiálu, části bílé mozaiky aj. Na dotyčné parcele se i dnes nacházejí dva kusy architrávu s nápisem a 130 cm dlouhá část sloupu o průměru 50 cm. Architrávy byly sekundárně použity jako kamenná závaží lisu na olivy (stipites). Tyto dvě kamenné části kladí úctyhodných rozměrů 153x66x42 cm byly patrně součástí nějaké větší stavby z předchozího období. Je na nich pěknou kapitálou (písmena jsou vysoká 7 cm) vytesáno:
EX TESTAMENT (O) (P)ATER FECIT
Možná, že by zde mohlo jít o chrám, o němž hovoří výše uvedené nápisy nalezené v roce 1991, anebo o monumentální antickou hrobku, o které se zmiňuje don Frane Bulić.
Jak vidno, dosud jsme jedině neměli kamenná svědectví o tom, jaké kulty Nerastinové uctívali; jejich sousedé Pituntinové uctívali Sylvana, Onastinové Libera a Augusta.
Díky Dianě a Aeskulapu nyní máme o kultech illyrských kmenů sídlících mezi řekami Cetinou a Žrnovnicí ucelenější představu.

DUGI RAT - Zvonice starého kostela

Nejvíce údajů o středověkých Poljicích nacházíme v souboru listin benediktinského kláštera sv. Petra u Selu (Sumpetar) s názvem Sumpetarski kartular. V těchto vzácných listinách, které jsou uloženy v archivu metropolitní kapituly ve Splitu, se nacházejí cenné údaje o životě splitského šlechtice Petra Crného Gumajeva, který za svoje peníze a na vlastním pozemku nechal postavit benediktinský klášter (roku 1080) vedle o něco dříve vybudovaného kostela sv. Petra.
V pokročilém stáří odešel Petar Crni do kláštera, oblékl benediktinský hábit a později v tomto klášteře, který se svojí ženou Anou založil, zemřel. Je pochován v raně křesťanském sarkofágu, jehož nápis se dochoval do dnešních dnů a je uložený v Muzeu chorvatských archeologických památek ve Splitu.
Sumpetarski kartular je v podstatě přehled o zeměpisném stavu nadace (zadužbiny - daru pro klid duše), jejíž největší majetky se nacházely v oblasti Přímořských Poljic, a proto jsou jeho záznamy prvotřídním dokladem toponomastiky a zdrojem informací o hospodářských vztazích v tomto kraji v období středověku. Klášter sv. Petra u Selu přestal existovat za nájezdů Mongolů, ašak již ve 14. století připadly pozemky a opuštěný klášter splitskému arcibiskupství a tehdy se začal obnovovat i zchátralý kostel. Právě v té době byla přední strana Petrova sarkofágu sekundárně použita jako oltářní stůl nového kostela, který dnes známe jedině z dochované archeologické dokumentace.

DUGI RAT - Sustipan - Dvojitý kostel

V bezprostřední blízkosti sv. Petra se na Sustipanu nalézá dvojitý kostel sv. Štěpána s raně románskými stylovými rysy, umístěný uvnitř předpokládaného raně křesťanského komplexu, který dosud není dostatečně prozkoumán. Severní kostelíček je zasvěcený sv. Antonínu Poustevníkovi (Opatovi). Jižní, zasvěcený sv. Štěpánovi, zdobí oltářní přepážka bez tympanonu a architrávu, její části jsou provedeny z různých druhů mramoru a lze je datovat přibližně do 11. století. Bez soustavnějších výzkumů se dá dnes těžko zjistit, kterému kostelu tato oltářní přepážka patřila, zda kostelu sv. Štěpána nebo starému kostelu sv. Petra. Z raně středověkých pamětihodností je třeba uvést malé kostely nacházející se na horském kamenném úbočí. Jsou to sv. Ondřej na Obliku, sv. Maxim, k němuž patří středověký hřbitov s kamennými poklopy, a kostel Panny Marie Sněžné (Stomorica) nad Dućemi s velmi zajímavým pohřebištěm s monolitními kamennými poklopy, které překrývají přírodní rozsedliny v kamenitém terénu. Z období na přechodu středověku a novověku pochází kostel sv. Marka se hřbitovem v Dućích, který stojí přesně na hranici území ilyrských kmenů Narestinů a Onastinů.


Není nám známo, do jaké míry byla tato oblast v době příchodu Chorvatů vystavená útokům, a stejně tak za předchozích byznatsko-gótských válek, kdy znovu ožila refugia (útočiště) v horách, stará sídliště pod hradišti v poljickém přímoří, do kterých se starousedlé obyvatelstvo stahovalo.

První významnější zprávy o prvních přistěhovalcích nacházíme v historických dokumentech, darovacích listinách chorvatských národních vládců. V mírové smlouvě uzavřené roku 839 mezi chorvatským knížetem Mislavem a benátským dóžetem Tradenikem je uveden Sveti Martin v Podstraně.

Otázka politické příslušnosti území Přímořských Poljic byla v té době víceznačná; přímoří a západní část Středních Poljic uznávaly nadvládu:

- neretvanského vládce
– chorvatského vládce,
- nebo splitského arcibiskupa.

Pozdější feudální snahy získat toto území urychlily vytvoření Poljického knížectví, které pak bylo schopné se jejich zájmům vzepřít (Kačićové – Rainer (sv. Arnir), Šubićové a splitská kapitula). Tato přímořská část byla k Poljickému knížectví připojena teprve v roce 1444 a zůstala jeho součástí až do zániku knížectví v období francouzské nadvlády.



DUGI RAT - Duće - kostelní detail Současně s řeckou kolonizací východního pobřeží Jadranu se ve spojitosti s částí jadranského pobřeží mezi Splitem a Omišem objevují zmínky o kmenech Nestů a Bulinů, což je logické vzhledem k tomu, že bylo nedaleko jedno z prvních emporií Issy na pevnině - Epetion při ústí řeky Žrnovnice.
V okolí kopce Mutograsu byly nalezeny z té doby pocházející helénistické hroby s četnými úlomky řecké keramiky a také mnoho jiných artefaktů, které svědčí o kulturních a obchodních vazbách Řeků z Issy a ilyrských starousedlíků.
Když se Delmaté usadili na území mezi řekami Krkou a Cetinou, osídlili i oblast Poljic. Historik Plinius uvádí tři delmatské kmeny usídlené mezi dvěmi řekami, Žrnovnicí a Cetinou, a zmiňuje se i o tom, že jsou v této oblasti kastely Petuntium, Nareste a Oneum.
Byly nalezeny také hraniční (terminační) nápisy mezi těmito kmeny, první v lokalitě Krč nedaleko kostela sv. Lukáše na Dubravě, datovaný do 1. st., postavený kvůli sporné hranici, která byla podruhé potvrzena soudní cestou na příkaz místodržitele provincie Pisona v době vlády císaře Claudia. V lokalitě Greben u kostela sv. Jana (Ivana) nad hřbitovem Sustipanem byl nalezen terminační nápis o hranicích mezi Narestiny a Onastiny, který byl datován do doby císaře Caliguly.
DUGI RAT - Sumpetar - Kostel sv. Štěpána V lokalitě Sustipan, přestože nebyla nikdy soustavně prozkoumána, se nachází velké množství antických archeologických pozůstatků, zejména nápisů sepulkrálního charakteru (náhrobní nápisy), mincí, pozdně antické keramiky (terra sigilatta), neuspořádaných částí mozaiky a některých architektonických prvků (tegule pansiana), které poukazují na existenci antické vily, kterou byla villa rustica (venkovské stavení, statek). Širší okruh lokality, Trstenik, je vskutku neobvykle bohatý na nálezy kamenných částí zařízení ke zpracování oliv (různé části lisu, kamenné nádoby na olej a podobně). Celá oblast od Suhého Potoku přes Sustipan a Stiničiny až po Solin poukazuje ve větší či menší míře na existenci hospodářských komplexů vybudovaných v okolí chráněného zálivu. Nalezené segmenty mozaiky v Dugém Ratu v místě Žilića kuće patří stejně tak k někdejší římské vile.
DUGI RAT - Jesenice - stará vesnice podobně byla i oblast dnešího Krila Jesenice osídlena Římany smíšenými s Narestiny a Pituntiny, kteří posléze po Římanech zdědili jejich vymoženosti: v osadě Gradišće je totiž patrná římská nekropole s podobnými hroby jako jsou ty na Manastirinách v Saloně a ve starší literatuře jsou zmínky i o částech mozaiky, antických mincích, pozůstatcích antických zdí a o nádrži na vodu obložené hydraulickou maltou, která je částečně viditelná i dnes.
Náhodné antické nálezy pocházejí ze Zeljovićů, z míst u sv. Jana na Grebenu, z Krugu, kde je velice zajímavá spolie - kříž akroterion na apsidě Kostelu Panny Marie vytesaný do římské náhrobní stély se zbytkem nápisu DM CESIE DE (functae) a z východněji položeného pohřebiště sv. Marka v Dućích.
Všechny tyto nálezy poukazují na mimořádně husté osídlení a značně rozvětvený hospodářský život v této oblasti v období antiky.
DUGI RAT - Sumpetar - Kostel sv. Štěpána V širokém zálivu v dnešním Sumpetru byly roku 1911 objeveny zbytky třílodní raně křesťanské baziliky v místech, kde postavil Petar Crni v 11. století benediktinský klášter a kostel sv. Petra, který patrně zdědil bývalou stavbu i jejího titulárního světce.
Základy tohoto kostela se nedochovaly, protože je na jeho místě postavený rodinný dům, a tak jsou nám dnes pouze dostupné terénní archeologické zprávy a fragmenty nápisů ze 6. století. Takové datování potvrzuje i řada zbytků kamenných dekorativních plastik, patek sloupů, kapitelů a části raně křesťanských sarkofágů.
Nedaleko tohoto kostela jsou pozůstatky jiného raně křesťanského kostela, cemeteriální (pohřebištní), značně rozsáhlé (délka kolem 30 m) baziliky sv. Štěpána, na jejíž pohřební účel poukazují části sarkofágů, akroterionů a náhrobních desek. Při úpravách starého hřbitova bylo vykopáno mnoho kamenných a mramorových úlomků s vysokou uměleckou hodnotou, které potvrzují význam někdejšího církevního objektu i sídliště, které k němu patřilo.
Pozůstaky základů dvou apsid a středověký malý dvojitý kostel sv. Štěpána, který byl později obnoven, nás zase upozorňují na kontinuitu tohoto sakrálního prostoru až po současnost. Pozdně antické, raně křesťanské části architektury lze spatřit zabudované do raně románského kostela sv. Petra na Priku, v jehož blízkosti je možno předpokládat existenci nějaké velké pozdně antické baziliky. Všechny dekorativní architektonické prvky později vestavěné do tohoto kostela – kamenná okna (transény), polosloupy (pilastry), paty oblouků (imposty), hlavice sloupů (kapitely) a části sarkofágů pocházejí totiž z 5. nebo 6. století. Stopy raně křesťanské plastiky lze sledovat i u sv. Jana (Ivana) na Grebenu.